SDH Solec - Malobratřice

Sbor dobrovolných hasičů Solec-Malobratřice

Sbor dobrovolných hasičů sdružuje hasiče z obcí Solec, Soleček a Malobratřice a patří pod 8. okrsek Kněžmost kraje mladoboleslavského. V dřívější době však sbory dobrovolných hasičů Solec a Malobratřice působily samostatně. Ke sloučení obou sborů došlo v 70. letech minulého století.

Sbor dobrovolných hasičů Solec byl založen roku 1891 řídícím učitelem místní školy Václavem Kotkem. V roce 1922 se konalo v Solci okrskové hasičské cvičení, při němž byl probrán nový druh cvičky, a to cvičení se sekerkami, se strojem a cvičení pochodová. V roce 1934 obecní zastupitelstvo zakoupilo pro hasičský sbor motorovou stříkačku od firmy Smekal za 30 000 Kč. Prvně se stroj osvědčil při požáru v Suhrovicích, kde pracoval 4 hodiny a tlačil vodu 500 metrů daleko s převýšením 60 metrů. Hasičský sbor pravidelně pořádal brigády, plesy, zábavy, cvičení a zasahoval při požárech v okolí.

Historie hasičů v obci Malobratřice

V roce 1896 zásluhou osadního starosty Jana Halbicha se usneslo osadní zastupitelstvo založit sbor dobrovolných hasičů. Prvním předsedou byl zvolen Jan Halbich, velitelem Václav Zajíc, náměstkem velitele František Žďánský, jednatelem Josef Motyčka, pokladníkem Čeněk Švarc a zbrojmistrem Václav Zajíc č.p.33.V témže roce zajeli tehdejší velitel Václav Zajíc a jednatel Josef Motyčka do Prahy k firmě R.A. Smekal, kde zakoupili ruční stříkačku za 570 zlatých a výzbroj pro 15 mužů za 92 zlatých. Při požáru sbor prvně zasahoval v létě 1896 v Obrubech. Sbor pravidelně pilně cvičil, a zvláště se velmi dobře uplatňoval při ohních, za což obdržel zvláštní vyznamenání. Pořádal schůze, brigády, cvičení, plesy a jiné kulturní akce.

5. června 1932 uspořádal v Malobratřicích župní sjezd dobrovolných hasičů župy mnichovohradišťské za účasti i župy sobotecké a dalších přátel hasičů. Zúčastnilo se 40 sborů a počet osob se odhadoval na dva tisíce. V následujících letech byla zakoupena od hasičů z Bosně motorová stříkačka Smekal. V 50. letech získal sbor motorovou stříkačku PS 8, kterou vlastní dodnes.

Od 70. let po současnost

Po sloučení obou sborů byla motorová stříkačka Smekal vyměněna za stříkačku PS 12, jednu z prvních na okrese. Sbor vlastnil i nákladní vozidlo Robur, které používal k dopravě osob a k táhání přívěsu PPS 12. Největších úspěchů dosahoval sbor v 70. a 80. letech, kdy pravidelně vyhrával okrskovou soutěž a srdnatě bojoval i na okresních soutěžích. Vynikal nejen v požárním útoku, ale i v pořadové přípravě a na překážkové dráze. V té době také dobře fungoval spolek mladých požárníků pod vedením Jaroslavy Salákové, jenž se pravidelně umisťoval na předních příčkách ve hře Plamen a dostal se až na krajskou soutěž. Bohužel na začátku 90. let nastal útlum hasičské činnosti a opět se sbor začal probouzet až v roce 1997, kdy do funkcí nastoupili příslušníci mladší generace hasičů. Sbor se začal mimo několika výjimek pravidelně zúčastňovat okrskové soutěže s družstvy mužů, žen a dětí. 28.5.2016 SDH Solec – Malobratřice uspořádal okrskovou soutěž v rámci výročí 125 let od založení sboru. Soutěž se konala za krásného počasí na louce bývalého parkuru, během dne proběhlo neuvěřitelných 72 požárních útoků. V posledních letech s příchodem nových členů rozšířil svoji působnost nejen na okrskové soutěži, ale vyráží i několikrát do roka na okolní soutěže v požárním sportu. V roce 2023 byla z důvodu lepší konkurenceschopnosti zakoupena upravená stříkačka PS12 určená pro požární sport. Sbor se snaží navazovat na společenskou a kulturní činnost svých předchůdců v podobě pořádání schůzí, akcí a brigád. Uspořádal  10 ročníků solecké Motoriády, což byl sraz motorových vozidel od mopedů až po traktory. Nyní pořádá každoroční sportovní soustředění spojené se stanováním, cyklistické a pěší výlety.

Sídlo sboru je v hasičské zbrojnici v Solci, jenž byla postavena na přelomu 70. a 80. let místními občany na místě bývalého národního výboru. S přispění OÚ Kněžmost se hasiči snaží zbrojnici udržovat a vylepšovat. V době nedávno minulé sbor přistoupil i na zmenšení garáže za účelem většího využití celého objektu hasičské zbrojnice, kde z její části vznikla knihovna pro místní občany.

Oprava hasičské stříkačky:

Pozvánka na ples z roku 1937:

Pozvánka na plesy z roku 1922 a 1924:

Z pamětí sboru dobrovolných hasičů v Malobratřicích

V roce 1896 zásluhou tehdejšího osadního starosty p.Jana Halbicha usneslo se osadní zastupitelstvo založiti sbor dobrovolných hasičů. První ustavující schůze konala se dne 5.ledna 1896. Za členy sboru přistoupili pánové: Halbich Jan, Majzner Václav, Žďánský František, Švarc Josef, Švarc Čeněk, Míšek Václav, Motyčka František, Bergman Josef, Zajíc Václav, Kyzivát Antonín, Kunst František, Cidlinský Jan, Zajíc Václav 33, Zajíc František. Později přihlásili se ještě jiní. Prvním předsedou sboru byl zvolen p.Halbich Jan, velitelem Zajíc Václav, náměstkem velitele Žďánský František, jednatelem Motyčka Josef, pokladníkem Švarc Čeněk, zbrojmistr Zajíc Václav 33.

První a největší starostí bylo zaopatřiti stroj a výzbroj pro mužstvo. To se uskutečnilo dosti záhy. Dne 16.května 1896 p.Václav Zajíc tehdejší velitel a p.Josef Motyčka jednatel na přání všech zajeli do Prahy k firmě Smekalové a zakoupili stroj za 570 zlatých a výzbroj pro 15 mužů za 92 zlatých. Částku tuto vypůjčil si sbor. Osada i obec přispěli značnými částkami. Též i vůkolní obce a různí jiní dárcové přispěli. Obec Obruby 12 zl., Přepeře 5 zl., Solec 10 zl., Kněžmost 10 zl., hrabě Valdštýn 30 zl. a 19 zl. 30 kr. Jeho veličenstvo císař František Josef I. 50 zl., kontribuční fond 40 zl. 56 kr. Zemský hasičský fond 160 zlatých. Z těchto příspěvků a různých jiných se dlužná část zaplatila.

Prvního požáru zúčastnil se sbor v létě 1896 v Obrubách 2, v témže roku i ve Přepeřích. Sbor zúčastňoval se pilně cvičení a zvláště velmi dobře uplatňoval se při ohních. Zvláštní vyznamenání obdržel dne 28.září 1907 při požáru v Oseku, kde lehlo popelem 17 čísel a podruhé v Lítkovicích při požáru dvora, kdež včasným zákrokem uchránil vedlejší rolnické usedlosti.    

Funcionáři se měnili a to následovně:

Sbor konal svá pravidelné schůze o nichž se nám nedochovaly zprávy. Ze zakládajících členů jsou zemřelí p.Jan Halbich, František Zajíc, Antonín Kyzivát, František Žďánský. Ve světové válce padl František Míšek. Ostatní zbylí členové navštěvují schůze a ve všem pilně sbor podporují. V místní obci zúčastnil se sbor při požáru v roce 1901 4.července, kdy zapálil blesk obytné stavení p.Jana Cidlinského a v roce 1931 dne 25.ledna u p.Josefa Marka.

Dne 6.května 1931 strhla se nad zdejším krajem prudká bouře s krupobitím. Při ní udeřil blesk do stodoly rolníka p.Pytlouna v Obrubech. Vyvalil se kouř a v několika minutách zableskly se helmice bratří. Bez volání - bez harcovky, neboť i kdyby byla svolávala, pro bouři a prudké krupobití i bijavec nebylo by ji slyšet ani na dvacet kroků. Za takového běsnění přírody je snad každý hasič na stráži, neboť neví, po které ráně může vyšlehnout oheň ze střechy jeho neb sousedovi.

Ve vsi byli právě koně ze dvora Solečku s nimiž se kočí schoval před deštěm ve stodole. Zapřáhnouti je do stříkačky bylo dílem okamžiku a již se jelo. Snad nikdy nezdála se nám tato cesta tak dlouhá jako tenkrát. Zraky všech nesly se upřeně v místa, odkud se ve veliké šíři valil kouř. Dojeli jsme, seskočili a již se rozvinují bílé pásy hadic, bratr zbrojmistr utahuje šroubení, ale již ho voda předbíhá a má plné rukávy. Nevadí !

Rozhlédli jsme se, kde je třeba nejrychlejší pomoci. Stodola hořela jako svíce. Obytné stavení mělo plechovou střechu, pod níž na půdě zuřil oheň. Jak k němu? Uchopili jsme dva kolíky a vyráželi prkna pod přístřeškem. Při vyrážení každého prkna vysypala se spousta oharků a jisker. Hned však bratr se špičkou zamířil do otvoru a již nastal zápas vody s ohněm, vyvalila se spousta bílé páry a to šlo kupředu krov za krovem, až jsme společně s bratřími z Obrub, kteří se probourali lomenicí, zdusili oheň v posledním koutku.

Potom teprve nastalo ulití doutnajících trámů, které jsme přenechali pro stříkačky s motorovým pohonem. K večeru vraceli jsme se domů promoklí a učernění. 

V létě r.1932 zúčastnil se sbor požáru sklárny v Kněžmostě, při němž jsme ani nestříkali, poněvadž místní hasiči stačili k zdolání tak malého ohně.

V září téhož roku vyjížděli jsme za soumraku k Litkovicům, kde hořel ve dvoře prostřední díl stodol. Zde bylo veliké nebezpečí ohně u p.Najmana a kdyby se oheň rozšířil na dolní část stodoly, sotva by se byly zachránily budovy p.Bobišty. Odtud jsme se vraceli pozdě v noci.

O požáru v Suhrovicích

V červenci a vůbec celé léto r.1934 bylo sucho. Leckterý starší hospodář často starostlivě řekl "Chraň nás Pán Bůh ohně". Jednou v noci zaječela trubka "Hoří-hoří". Rozespalý vyběhl jsme ven. Kde? Vidím, celá obloha zalévá se rudou září nejvíce na východě, na západě však také. Rozespalý mozek nemůže najednou vše pochopit, nikde nevidím vznik této záře. Až když jsem vyběhl za humna, vidím mohutné kotouče dýmu a jisker. Někdo volá "To je v Suhrovicích". Běžím se strojit. Není možno však v plátěných nízkých střevících k ohni. Obouvám vysoké boty, trochu tlačí, že jsem je dlouho nenosil, ale již béřu helmici, blůzu a opasek se sekýrkou a běžím ke zbrojnici. Někteří bratři jsou již tam. Ozývá se klení, jak ven se strojem, neboť se právě staví silnice a proti zbrojnici je probrána cesta do hloubky asi 1metr. Na dlouhé úvahy však není času, několik párů rukou chopilo se vráty, vysadilo ji a položilo z prahu do cesty a tak byl utvořen sjezd. Kdosi se ptá proč nerozsvítili věřejná světla? Bratr starosta odpovídá, že právě žárovka proti zbrojnici je prasklá. Chopil jsem se ještě s jedním bratrem oje. Někdo nás napomíná "Pozor hoši, naproti je plot", odpovídáme "Nebojte se" a již sjíždíme posvahu. Prudké zahnutí co síla obou stačí vlevo a stroj stojí na cestě, nejsou tu však ještě koně. Však už je u Komárků zapřahají.

Běžíme tedy napřed. Na horách nám již rudá záplava svítí na cestu. Dohadujeme se u koho by to bylo. Jistě že na hořením konci. Již sbíháme po úvoze do vesnice. Skrze stromy je vidět celé moře plamenů. Na Váňově stodole na doškové střeše míhají se postavy a polévají vyprahlou slámu. Ve tmě úvoza před námi se něco zabělalo a zachrochtalo. To párek prasat, jedno zdravé a druhé však s připálenou kůží.

Probíháme mezi dvěma hořícími budovami a ohlížím se, kde bych přiložil ruku k dílu. Ke stavení p.Resla není již přístupu. Dřevěné stavení hoří jako svíce. Obracím se ke stavení p.Brédla, kde oheň vznikl. Vzadu je malá světnička, kam oheň dosud nevnikl a je do ní přístup oknem. Skočím tam, však žár a spousta kouře mě zarazili. Jsou prý tu hodinky a peníze v truhle v pravém rohu světnice. Rád bych je dostal, v koutě je však tím větší tma, čím jasněji hoří plameny v chodbě, sem vedoucí dveře jsou otevřeny. Po chvilce marného úsilí jsem nucen vyskočiti ven. Kdyby bylo trošku vody, aby se mohl ulít oheň v chodbě, pak by se zachránilo celé zařízení ve světničce. Není však nikde vidět, že by bratři stříkali. Potok je hodně daleko tak, že by oni dva stroje za sebou postavení, nemohly dodati vodu na místo pořáru. Situace je zoufalá. Studně jsou prázdné. Není možno oheň zdolávati, když není vody.

Přijíždějí naši se stříkačkou. Koně se vypřáhli nahoře a dolů jedou sami. Přijel také sbor ze Solce s novou motorovou stříkačkou, nestačí jim však hadice. Teprve když přijela automobilová stříkačka z Mladé Boleslavi, dostali potřebný počet hadic a začali chrlit spousty vody na hořící trosky. Potom již to šlo dosti rychle, háky a roztrhávali jsme hořící stěny, které za námi bratři rychle vodou zalévali.

Když na východě začali probleskovati první paprsky vycházejícího slunce, vraceli jsme se domů.